Historie
Kávovník pochází z Etiopie. Existuje o něm řada různých legend a historek, ale nikdo přesně neví, jak moc jsou pravdivé. První zmínky o kávovníku existují už z dob před naším letopočtem, ale všechny zdroje jaou velmi nejasné. Spolehlivější informace o kávovníku datují historici zhruba do 6. století.
Plody kávovníku prý Afričané nejdříve žvýkali. Jedna legenda vypráví o pasáčkovi koz, který se jmenoval Kaldi. jednoho dne jeho kozy začaly být čilejší než normálně. Zjistil, že snědly zvláštní červené plody, kávovníkové třešně. Sám plody ochutnal a uvařil si z nich odvar, takže i na sobě vyzkoušel povzbuzující účinky kávy. Tajemství zázračného nápoje prozradil jednomu opatovi a později odvar vařili i místní mniši v klášteře.
Jak ale někoho napadlo kávu upražit? Při jednom z požárů prý lehce ohořely i některé kávovníky, jejich plody pak začaly vydávat velmi příjemnou vůni. Lidem se líbila, proto začali pražit úmyslně, přikládáním blízko k ohni.
Některé prameny uvádějí, že z horských oblastí v Etiopii přenesli poutníci tuto rostlinu do Jemenu. Tam postupně vznikaly první kávové plantáže, které se rozšířily hlavně v průběhu 15. století. Arabové tuto rostlinku velmi hlídali a dlouho dobu ji pěstovali jen oni. Vyváželi surová zelená zrna do okolních zemí, ale vždy jen bez dužiny a pergamenu, aby kávovník nemohl vysadit někdo jiný. Během 15. století přenesli poutníci kávové plody do Mekky a do Mediny, kde Arabové poprvé začali postupně provozovat první kavárny.
Do Evropy káva doputovala až koncem 16. století a začátkem 17. století se začaly otevírat první evropské kavárny. Počátkem 17. století přenesli Holanďané kávovníky na Srí Lanku, později i na Jávu a Sumatru. Indonésie se pak stala tehdy hlavním vývozcem kávy. Francouzi vedli neustálý boj s Holanďany, jejich pokusy o pěstování kávovníků ale byly neúspěšné. Ujal se až kávovník, který Ludvík XIV. dostal jako dárek, a který zasadil v botanické zahradě. Díky němu prý dostali Francouzi kávovníky do svých kolonií v Jižní a Střední Americe. V průběhu 18. století se kávovníky rozšířili všude mezi Střední a Jižní Amerikou a na okolní ostrovy. Zakládalo se čím dál více nových plantáží. Ze zrnek se tehdy vařily odvary, později se namletá káva zalévala vodou a připravovala na ohni nebo v horkém písku.
Přelom v přípravě kávy přišel v roce 1901, kdy pan Luigi Bezzera vynalezl espresso. Na základě poptávky po "rychlé kávě" zjistil, že na přípravu takové kávy potřebuje vysoký tlak a určitou teplotu, aby z umlteé kávy získal silnou emulzi z různých olejů a jiných látek. Vymyslel stroj, který měl uvnitř velký bojler, ve kterém byla udržována stálá teplota a vysoký tlak. Tento stroj měl čtyři skupiny a kromě espressa vydával vodu i na jiné nápoje. Bezzera si nechal tento vynález patentovat. V roce 1903 tento patent koupil Desidero Pavoni a do dvou let začal se sériovou výrobou tohoto stroje. Ty ale nevyráběly ještě úplně kvalitní espresso, často bylo přepálené kvůli vysoké teplotě vody a páry. V roce 1938 přichází na řadu další patent, pístové čerpadlo. Toto čerpadlo začala do svých kávovarů instalovat firma Gaggia v roce 1945.
Největší zvrat přišel na řadu v roce 1961, kdy firma Faema představila svůj kávora E61. První pákový kávovar s pumpou, která sama protlačuje vodu přes umletou kávu pod tlakem okolo 9 barů. Firma Faema zkonstruovala také hlavu kávovaru, do které vkládáme páky. Pozdějí ostatní fabriky tuto metodu od Faemy převzali a tento systém se využívá dodnes.
Zdroj: Petra Veselá. Kniha o kávě: Průvodce světem kávy s recepty na její přípravu. Vydání první. Praha: nakladatelství Smart Press, s.r.o., 2010, 2011. ISBN: 978-80-87049-34-I.